Historie

Technické mistrovské dílo

S nápadem Františka Josefa Gerstnera, vybudovat koněspřežní železnici z Českých Budějovic přes Linec do Gmundenu, aby se zjednodušila doprava soli ze Solnohradska do českých zemí bývalého císařství, začala v roce 1807 železniční historie v Rakousku.

Po četných průtazích při stavbě trasy mohl být konečně 1827 zahájen provoz první železnice na evropském kontinentu. Nejdřív jen na české straně, rok poté do Leopoldschlagu, V roce 1832 sahala trasa až do Lince a od 1836 mohla být převážena sůl průběžně po kolejích ze Solnohradska do Českých Budějovic.

Pro koněspřežku byly stavěny zvlášť lehké nákladní vozy s dřevěnými koly, aby se mohlo naložit více nákladu. Těžký vůz táhl většinou jediný kůň, jen na příkrých místech byl připřažen druhý kůň.

Kola vozů nejezdily po železných kolejnicích, ale po dřevěných kolejích, na které byly připevněny ploché železné pásy ručně kovanými hřeby.

Po nějaké době se rozvinula i čilá osobní doprava. Kočár Hannibal – zvláštní vůz 1. třídy – měl celkem jenom 8 míst k sezení. Nebylo divu, že jedno takové místo stálo hodně peněz, a tak toto nové cestování nebylo pro každého.

Existovaly ještě další otevřené a zavřené osobní vozy, až s 24 místy k sezení. Každý vůz měl své vlastní jméno a byl tažen jen jedním koněm.

Je třeba si představit velký rozdíl kvality cestování v poštovním kočáře na tenkrát hrbolatých silnicích a jízdou po kolejích – cestující tenkrát nebyli zvyklí „klouzat“ se krajinou.

Rychlý vývoj parní železnice znamenal ale blízký konec pro koněspřežku. 15. prosince 1872 přijel do Lestu poslední koněspřežní vlak, a celá trasa upadla do spánku jako Šípková Růženka.

---